Skončil nám tedy sjezd a Bursíkova pozice je na nějakou dobu dobře uhájena, koaliční partneři a hlavně premiér si mohou oddechnout. Důležité ale také je, že se strana opět může nějak profilovat před svými potenciálními voliči, opět se stala trošku čitelnější, víme lépe co od ní čekat a nebudeme snad muset být opět svědky trapného vnitrostranického dohadování o ne/konzistentních názorech uvnitř strany.
To jsou všechno velmi pozitivní věci. Pozitivním se také jeví to, jak Dana Kuchtová přijala svoji porážku, a ve straně dále zůstává. Nemá sice fakticky žádnou vnitrostranickou funkci, ze které by mohla významněji formovat směřování strany, nicméně nemysleme si, že již nebude vidět. Jak již to bývá, ani po této porážce se zcela nestáhne do ústraní, ale bude vždy slyšet, pokud se jí nebude zamlouvat některý krok Zelených v budoucnu. A média jistojistě lačně sáhnou právě po ní a jejím názoru, ať již se to bude týkat čehokoli.
A proč je dobře, že ve straně zůstává? Podle výsledku hlasování je vidět, že nestojí zdaleka sama, ale cca třetina účastníků sjezdu s ní v ledasčem souhlasí. Máme zde tedy i nadále jistou opozici. To je samozřejmě dobře, neb žádná strana není čistě jednobarevná bez vnitřních pnutí a sledující jednu stranickou linii. Nyní se sice může zdát, že většina stojí za Bursíkem (a je to dobře), ovšem nutno čekat časem jisté osamostatnění a větší emancipovanost různých zájmových skupin a členů.
Adorace Bursíka je v této chvíli více než přirozená, neb stranu po dlouhých letech dovedl k volebnímu úspěchu, do parlamentu i vlády. Ovšem děsme se, aby trvala příliš dlouho a Zelení nakonec nespadli do slepého následování jeho linie v čemkoli, jako se tomu stalo v ODS, kde se po Klausovi nedokázali emancipovat a i po téměř 20 letech je jejich čestný předseda ještě stále velmi vlivnou postavou a mnoho řadových členů na něho nedá dopustit. Nedopusťme aby se to samé stalo i u Zelených, byla by to věčná škoda. Zatím to sice nehrozí, a rozdílů mezi V.K. a M.B. je více než dost, takže doufejme že vnitřní mechanismy strany dříve nebo později zapůsobí tím správným směrem, až uvidíme, že se vedení odklání špatným směrem (podobně jako tomu bylo v případě KDU-ČSL a svržení Kalouskova vedení). Je přece skvělé mít tady vládní stranu, kterou otevřeně podpořili i tací skeptici a společenští kritici jako například filozof Václav Bělohradský.
Zatím mě nezklamali natolik, abych musel uvažovat o tom, koho mám příště volit a tento sjezd mě v tomto přesvědčení pouze utvrdil.