Asi bych teď měl spíše psát o prasečí chřipce, krásách Oaxacy, úžasných archeologických nalezištích, či plážích Pacifiku (tedy mých posledních dvou týdnech). Ovšem trklo mě něco zcela jiného.
Z čeho pramení nevděčnost současné společnosti? Ikdyž žijeme v nejbohatší společnosti, jaká tu kdy byla, a to i v ČR, nevážíme si toho, a chceme stále více. "S jídlem roste chuť" – to je přesně vystižená současná společnost. A že to není tak zcela popis společnosti v Čechách? Ale je, stačí se podívat na statistiky. A teď nemluvím o (normálnímu člověku) nicneříkajících číslech HDP, ale třeba to, jak se postupně generace od generace mění věk, kdy si lidé pořizují první televizi, auto, nebo vlastní bydlení. Naši rodiče bydlívali v jednom bytě i s jejich rodiči i po svatbě, mnohdy i s dítětem, a kolik je takovýchto rodin dneska?!
Jak tak člověk poslouchá některé intelektuály a jejich postesknutí nad současnou společností, jejími cíli (žádné nemá), pachtěním za penězi (a ničím jiným), a nevděčností za její současný blahobyt, nelze než o tom nezačít přemýšlet i v kontextu místních reálií.
Epidemie chřipky tu způsobila rozhodně obrovský rozruch. Nicméně také zajímavou výzvu. Nikdo nevěděl, jak tuto situaci zvládne vláda, prezident, doktoři, ale i celá společnost. Nakonec se ale ukázalo, že celé Mexiko prošlo touto zatěžkávací zkouškou bez potíží, bez paniky a velkých ztrát. Osobně se musím přiznat, že i já sám jsem se tomu podivoval, protože když jako cizinec vidím, jakým způsobem tu fungují různé služby, jak se staví k povinnostem zaměstnanci a jak je celá společnost naladěna na "mañana", čekal bych daleko větší chaos, neorganizovanost a tudíž i daleko větší dopad na celou zemi. Ekonomický dopad epidemie byl sice obrovský, ale přece jen si ti odpovědní uvědomili, že jsou tu i důležitější věci. Zdraví lidí se stalo absolutní prioritou a tak hromadný úprk turistů, rušení dalších zájezdů do Mexika, embargo na vepřové a další stránky věci jsou jen a jen ekonomického (a tudíž nikoli tak podstatného) rázu.
Nikdy ještě jsem neviděl čety čističů madel nákupních vozíků v supermarketech, roušky a rukavice u řidičů autobusů. Ovšem i mediální obraz epidemie tu byl přítomen na každém kroku, všude reklamy a plakáty v ulicích i dopravních prostředcích, které se snažily z neinformované společnosti udělat informovanou. Také kontroly na ulicích, informace neustále ve všech sdělovacích prostředcích, atd. Při pohledu na disciplinovanou masu lidí (v Mexiku něco nevídaného) s odpovědným přístupem, rouškami, kteří sledují pečlivě každého potenciálního nakaženého i na ulici, mě napadlo právě to, že to je úžasný spojující prvek celé společnosti, která si ihned srovná své priority. Že majitelé restaurací museli své podniky zavřít a tudíž na tom tratí? Nikdy jindy nebylo tak jednoduché je k tomuto kroku přesvědčit jako nyní, když jde i o jejich zdraví.
Jak by se asi v tomto případě zachovala společnost v ČR? A nejen společnost, ale hlavně ti odpovědní nahoře? Jak asi flexibilně by reagovali, anebo se zase zbytečně handrkovali o ekonomických efektech těchto opatření, až by na zastavení nákazy bylo pozdě? Jak ochotně by se normální člověk podřídil přísným regulím u nás?
Moje babička kdysi říkala na mladší "zhýralé a nevděčné" generace: válku na vás. Až nyní mi dochází, cože se to za touto větou skrývá. Není nutno to brát doslova, ale člověk konečně začíná chápat, jaký vliv mají takovéto okolnosti na žebříček hodnot každého člověka na zemi, ať již vyrůstal v jakémkoli sociokulturním prostředí. Národní charakter, prostředí, tradice demokracie a podobně mají také samozřejmě svůj vliv, ale když se člověk ocitne tváří v tvář konkrétnímu a reálnému nebezpečí, konečně se mu jeho hodnoty srovnají podle něčeho úplně jiného. Škoda jen, že po pominutí hrozby se opět vrátí na své původní uspořádání. Nicméně kdo z nás bude chtít žít v neustálém nebezpečí a stresu z katastrof, namísto (pokud není jiná třetí možnost) žití ve společnosti se špatně postaveným hodnotovým žebříčkem? Ovšem třetí možnost je, otázkou jen zůstává, jak dlouho bude trvat, než se k ní společnost dopracuje.