Ač se jejich poslední vystoupení konalo ve všední den, rozjeli to neuvěřitelně. Konalo se v Paláci Akropolis v rámci soutěže kapel FutureLine spolu s formací Wotienke & band, se kterou je bohužel hudebně nepojilo příliš společného. A návštěvnost (vzhledem ke všednímu dni) nebyla také nijak závratná, ovšem to byly tak jediné dva nedostatky tohoto vystoupení.
"Perfektní hudebníci hrající divnou hudbu." Tak by se dalo pro někoho neznalého charakterizovat co vlastně bylo k slyšení na včerejším koncertu. Hudba taneční (od jazzu, přes d'n'b, až po jungle, ovšem vždy s jazzovou dokonalostí), která se většinou hraje pouze jako reprodukovaná, a naživo vyžaduje neuvěřitelné nasazení. Ostatně když si poslechnete i jejich skladby na albu Najít klid, sami zjistíte, o čem mluvím.
Nejvýraznější postavou této tříčlené formace je Šimon Ornest (mimochodem syn Jiřího Ornesta a Daniely Kolářové), hráč na různé dechové nástroje – od klasického saxofonu (všechny druhy), až po různé obskurní dechové nástroje vlastní výroby (je totiž sám vyučený řezbář). Hlavně je to ale postava známá jednak z jiných kapel – od Maradona Jazz, Ahmed má hlad, až po soubor The Tap Tap. Ten je asi jeho největším a nejznámějším dílem, neb sdružuje tělesně postižené z Jedličkova ústavu. A právě tato jeho činnost si zaslouží největší pozornost, neb se snaží obyčejným lidem ukázat, jak je jednoduché resocializovat i postižené do normální společnosti, dát jim smysl jejich konání i možnost se blýsknout na pódiu před velkým publikem. Publikem, v němž bude zajisté vždy ještě plno těch, kteří stále neumí k postiženým přistupovat jak se sluší a patří (za což z velké části může výchova za minulého režimu).
A právě tato sounáležitost, zapojení postižených do skvělého koncertu, jejich neskrývané nadšení a možnost prožít hudbu s ostatními,… toto vše bylo jedním z hlavním aspektů včerejšího koncertu Segundo, který mě tolik nadchl. Mluvit bych mohl i o jedinečném zpříjemnění pracovního týdne, směšném vstupné, výtečném basistovi či geniálním bubeníkovi, ale třeba si i postesknout nad tím, jak málo koncertů poslední dobou mají. Nicméně nic ale nenahradí zážitek samotný, a ten se bohužel nedá slovy předat dál. Tudíž: Jděte na SEGUNDO!