Za zmínku by stálo něco málo o místní dopravě. Již jsem zmínil metro (vedro) a metrobus (dobrý nápad). Ovšem místními nejčastěji používaný prostředek je pesero. Malý autobusek, mnohdy jen jakási dodávka – třeba klasický Volkswagen Bully. O neexistenci jízdních řádů nemá cenu diskutovat, o pouze přibližné trase jízdy také ne. Cena – 3 pesa, někdy i 5. Mnohdy jede až na druhý konec města, takže pohoda. Nutno ovšem dodat, že než se tam dokodrcá, člověk si tisíckrát vyčítá, proč nejel raději metrem. Jízda je nebezpečná zcela vždycky, a mnozí místní se před jízdou řádně pokřižují. Určitě to pomáhá!
Jinak fajn věc v dopravě tu celkově jsou piktogramy. Ač je tu stanic metra mnoho desítek, stejně tak i všechny zastávky metrobusu – všechny mají svůj symbol. Není si třeba pamatovat název stanice, pokud má ovšem člověk dobrou fotografickou paměť. Stejně tak jsou i barevně odlišeny trasy, i metra, i metrobusu, i příměstské dráhy. Takže ztratit se v metru se sice dá, ale orientační smysl a celkem dobré značení člověka vždy nakonec dovede tam, kam chce.
Zajímavé je také sledovat (ne že bych byl nějaký voayeur), že se tu lidé na veřejnosti zcela bez ostychu líbají. A pokud namítáte, že to přece i u nás, tak tady je to v daleko větší míře a nikdo se za to nestydí. A teď nemluvím o letmé puse, ale zuřivém zakousnutí se do sebe po dobu mnoha minut. Proč o tom tak mluvím? Protože třeba v autobuse nebo metru když sedíte naproti, nedá se nic dělat. Ovšem nejpřekvapivější mi tu přišlo to, že zcela stejně bez ostychu i příslušníci stejného pohlaví! 🙂
Koupil jsem si knihu. Zatím nikoli ve španělštině, pouze anglicky, tak se teď nenudím – Houellebecq.
Taky jsem si koupil med. A to je zajímavá věc. U nás, když si člověk koupí med, tak pozná, zdali je luční, lesní nebo jaký. Tady ovšem po ochutnání je zcela jasně "sukulentový".
Taky jsem ochutnal pozole – jejich místní specialitu. Těžko to nazvat polévkou, nicméně ji to asi nejvíce připomíná. Samozřejmě plno kukuřice (výborné a velké), česnek, cibule, a nějaké to maso – podle toho jsou pak různé druhy. Dal jsem si kuřecí. Je to dobrota, ale spíš je problém na to ve městě narazit, nedělají to zdaleka všude.
Množství čtenářů před trafikami. Vystavené noviny, hlavní deníky, a tak se lidé zastaví a přečtou si to a jdou dál namísto aby noviny koupili – tohle se snad také u nás moc nevidí.
Na parkovištích – neustálé omývání aut. Zaparkujete na parkovišti (ale i třeba v rámci universitního kampusu před katedrou) a hned přiskočí týpek zdali nechcete umýt auto. Vydrhne ho celé, že září jak kdyby právě sjelo z výrobní linky. A pak se odpoledne takto leskne celé parkoviště. O umývání peser by se mohlo napsat mnoho dalšího, neb to se děje asi 50m od mého domu, takže vždy když jdu okolo jen valím oči, ale to asi není pro nikoho krom mě zajímavé.
Čechů je tu více, nežli bych zprvu čekal!
Co by mohlo být zajímavé, je kriminalita. Poněvadž se dokonce i v českých médiích objevují občas zvěsti z místní neúspěšné války proti zdejším drogovým gangům, slyšet střelbu je zde na denním pořádku. To je bohužel pravda. A nedá se s tím asi moc dělat. Situace je složitá a mafie je tu prolezlá do všech institucí. Dle odhadů místní vlády je asi 40 % policistů zkorumpováno! To je samozřejmě odhad vlády, takže to bude spíš tak dvojnásobek. O praktikách uplácení jsem psal ostatně již minule. Ovšem jiný známý mi říkal zase jinou příhodu, jak zastavili policisti auto a poněvadž neměli u sebe hotovost, jen platební kartu, donutili je jít do nejbližšího supermarketu a koupit jim aspoň teda tu láhev Tequily! To je zkrátka klasické.
Nosí se tu jen a pouze modré jeans. Krom lidí, co mají oblek, tak se tu nenosí prakticky jiné kalhoty, žádný manchester, nic takového.
Dochází mi střelivo, tedy pomalu to ukončím s tím, že za dva týdny opět mizím na týden na San Pedro Mártir observatory, ale snad ještě do té doby nějaké povídání zplodím. Fotky snad také nějaké budou následovat co nevidět…