Ač je virus znám již pár dní a jeho nakažlivost i mezi lidmi navzájem také, kdo bedlivě nesleduje zprávy, nemusel nic postřehnout až do čtvrtku nebo pátku. Ovšem přesně na ten den jsme měli s přítelkyní v plánu vycestovat z Mexica City pryč, což s ukázalo jako velmi prozřetelné (ač náhodné) rozhodnutí. Sice jsme jeli nějakých cca 6 hodin do státu Oaxaca na jih od MC (Mexico City), ale již po cestě jsme si všimli toho, že je v davu lidí daleko větší zastoupení těch s rouškami, nežli je obvyklé (normálně jsou k vidění také ale jsou to jen jednotlivci, teď jich byly již procenta až desítky procent v MC). Většinou se normálně používají při dýchacích potížích, u astmatiků a při zvýšené prašnosti v MC.
Ovšem i v Oaxace v následujících dnech se ukázalo být poměrně dost lidí s rouškami, a navíc každým dnem přibývají další. A to až do dneška, když roušky došly! Ze zpráv jsme se tedy dověděli o co jde, a také jak je situace vážná. To ovšem nakonec je také vidět nejen v televizi. Na ulici je vidět zodpovědné matky nasazující roušky svým ratolestem (ač samy chodí bez nich). Také když se objeví někdo, kdo na veřejnosti zakašle, ihned se okolo něj vytvoří jakási prázdná bublina bez lidí, všichni se rychle rozprchnou pryč, přejdou urychleně na druhý chodník, dávají si na nos kapesníky a podobně.
I v restauracích, kde tam mají televizi (což není zdaleka samozřejmost) jsou na ni neustále "přilepení" a jakmile se objeví tisková konference ministerstva zdravotnictví, kterou vysílají v mimořádných relacích každou chvíli, tak se k televizi všichni seběhnou a potichoučku sledují nejnovější vývoj epidemie. A takto podobně to vypadá u každé televize umístěné na nějakém veřejném prostranství.
Roušky došly, lékárny místní berou útokem a v čekárnách u doktorů (kam je vidět běžně z ulice) jsou jinak prázdné čekárny nacpané lidmi všech věkových skupin. Ač se nacházíme ve státě, kde ještě nijaká zvláštní opatření nebyla zavedena, je i tu tedy cítit nervozita a v samotném MC to musí vypadat daleko hůře.
Jak to tak již v takovýchto případech bývá, z velké části se jedná o davovou psychózu a moc sdělovacích prostředků zcela vystresovat jinak zdravou populaci. Každý se ihned chová i na ulici jinak, s podezřením sleduje chování lidí kolem sebe, zdali na něj náhodou někdo nekýchl nebo nemá jiné příznaky nemoci.
Ovšem s nějakými doporučeními, která zazněla z úst ministra zdravotnictví, je to tu o mnoho složitější, než by se mohlo zdát, a také o mnoho složitější nežli by to bylo třeba v Evropě. Právě proto se tu všichni uchýlili k nejjednodušší věci jakožto prevenci a tou je právě nošení roušek. Další rady jako mytí rukou, omezit styk s druhými lidmi a tak dále je tu skoro nemožné. Tekoucí teplá voda (o mýdlu nemluvě) je tu k dispozici velmi zřídka, na veřejných toaletách prakticky nikdy a v restauracích zřídka. Samozřejmostí je, že tu cca 90% lidí jí oběd či večeři na ulici, ve zcela neodpovídajících hygienických podmínkách a o nějakém mytí rukou nemůže být ani řeč. A bohužel ani u těch, co tyto pokrmy připravují.
Další dny odhalí závažnost situace a také ukáží, jak se virus rychle šíří, nebo se ho podařilo zastavit. Také doufejme, že situace nebude natolik kritická, že bude muset dojít k úplnému uzavření hranic Mexika, o čemž se již údajně uvažuje v WHO.
Samozřejmě jako kdykoli jindy se také objevují zcela neuvěřitelné konspirační teorie – kdo že za to vše může, jak je to zveličené, co to mělo za původní účel, od čeho odlákat pozornost a podobně. Někoho může překvapit, že stále zuřící drogová válka, která plnila každý den většinu novin najednou jako mávnutím kouzelného proutku ze sdělovacích prostředků zmizela, nicméně je to přece zcela logické, když se děje něco takovéhoto.