Mnoho známých se mě ptá, koho budu volit, a zda to budou zelení. Jakoby touha mít svého poslance a nevyhodit jen tak hlas při nadcházejících volbách byla o tolik silnější, nežli myšlenka. A to sice myšlenka zelená, tedy ta, se kterou má většina lidí SZ spojenou. A je to škoda.
Moje odpověď je, že to riskovat budu. Dát sice hlas straně, která nakonec vstoupí do PSP ČR je príma, nicméně není to vše. Zelení nehájí jen tu ekologickou stránku současného světa, ale také tu lidskou, liberální, protikorupční, antiruskou, atd. Ovšem ani když by neuspěli přes 5%, tak se snad svět nezboří. To, že dostanou přes 2% si jsem téměř jist a tak dostanou aspoň za každý hlas od státu peníze. Tedy je to jistá podpora zelené myšlence i tímto způsobem. Působit na politiky v rámci ekologických aktivit, návrhů zákonů a lobbingu se dá i jakožto neparlamentní strana, i jako občanské hnutí či neziskovka. Nevidím to tedy tak černě. Mě to za to stojí.
Dovolím si zde poněkud rouhačskou myšlenku, kterou bych jako sympatizant ekomyšlenky asi před volbami neměl. Nevidím případný neúspěch SZ v těchto volbách jako natolik fatální, jak je někdy prezentován zeleně smýšlejícími lidmi. Bude to sice škoda, nicméně naše společnost se za těch 20 let od revoluce posunula velice výrazným směrem. Stejně jako jinde v Evropě je eko zkrátka in, tak je i u nás.
Ekologické myšlení se zakořenilo (zatím mělce, ale přece), což je vidět i na programech jiných stran. Částečně přejímají témata vytyčená právě zelenými a mají úspěch. Kladou důraz na šetrnou ekonomiku, diverzifikaci zdrojů, podporu zelených technologií. Sice to není tolik akcentováno jako u SZ, ovšem proti stavu jejich programů a přístupu před 15 lety je to obrovský krok kupředu.
Navíc je vidět, že je to lákavé téma i pro obyčejné lidi. Částečně je to možná dáno i tím, co ukázali Zelení za svůj 4letý pobyt ve vrcholné politice – že není ekomyšlení zpátečnické, je nutná jeho podpora, zlepšuje kvalitu života a je i ekonomicky výhodné. Ostatně i o těch pár procent eko-smýšlejících se perou ony velké strany právě svými programy, protože vidí potenciální voliče.
Zkrátka mi přijde zvláštní, jak lidé lpí na politickém partajničení. Proč je tak důležitá strana? Snad je přece daleko závažnější, zdali přežije myšlenka, než strana. A když vidím, jaký prostor se dává v médiích Kodaňskému summitu, emisím, povolenkám, Prunéřovu, klimatickým změnám, ochraně přírody, ale třeba i havárii ropné plošiny, jsem si jist, že se svět celkově pomalu ale jistě ubírá správným směrem.