Každý ten den před 7 lety prožil jinak, ale každý si ho určitě pamatuje. Zapomenout se totiž nedá, neb jsme konečně byli nuceni otevřít oči. A ač by se zdálo, že se nás nijak moc události z Manhattanu netýkají a nic moc se u nás nezměnilo, už jen z piety nad těmi několika tisíci životy bychom si měli alespoň vzpomenout.
A jak se tedy vzpomínalo? Nevím, ničeho jsem si nevšiml. Alespoň na těch místech v Praze, kde jsem se vyskytoval zrovna já. Je pravda, že než trapné šarády politiků, to už raději nic.
Ovšem večer se to rozjelo! Hospody plné k prasknutí, ať se člověk vyskytoval na Vinohradech, Žižkově, či v centru. Ovšem to je každodenní obraz (ipřestože byl čtvrtek), takže co se divím!
Co se týče jiné kultury, postřehl jsem neuvěřitelný kolotoč koncertů a festiválků v různých částech Prahy, které se náhodou sešly na 11.9. a navíc měly jeden společný rys – a to, že byly zcela zdarma! Jednak šlo o "Kafemletí" na náměstí Jiřího z Poděbrad, dále například "Jarmark u Ludmily" na Náměstí míru, nebo třeba festiválek "Podviní" na Vysočanech. Proč že se tolik slavilo, hrálo a tancovalo? Inu každá z těchto akcí měla úplně jiný důvod či podtext – a většinou se jednalo o charitativní akci anebo snahu občanského sdružení se zviditelnit a vybrat nějaký ten peníz.
Skoro by to tedy vypadalo, že se Češi chtějí zrovna na výročí 11.9. pobavit a zapomenout, vytancovat, či opít, namísto rozjímání a vzpomínání. Je to klasické české a je tomu tak dobře. Proč? Vzhledem k tomu, o co při útocích 11.9. šlo, tak je to právě ta jediná správná cesta. Neznejistit (ale nezapomenout!), uchovat si tvář, neznervóznit, a nenechat si rozbít náš sen o budoucnosti několika extremisty. Nešlo jim přece o svržení a zbourání celé euroamerické civilizace, ale o otřesení základů, vyvolání paniky a paranoidního pocitu neustálého ohrožení. Myslím, že po několika letech můžeme říct, že se jim to (alespoň zatím) nepodařilo. A právě v tom je i ten náš způsob nadhledu ukázkový.
Je mi sice jasné, že každý návštěvník včerejších koncertů to tak neviděl, a většina z nich si jen libovala v možnosti zajít zase jednou v Praze za kulturou zadarmo. Pro mě osobně je to také jediný důvod, proč v Praze zůstávat – co se kulturního vyžití týče, tak si tu může vybrat každý den kdokoli cokoli a včerejšek to jen potvrdil. Kdy jindy by si člověk mohl vybírat, zdali zajde na UJD, Květy, nebo Ohm Square…