Ač již bylo ve Spojených státech mnoho Čechů, nás cesta čekala až letos v červenci. Jelikož jsme dlouhodobě v Mexiku a Ameriku máme takříkajíc za rohem, nebyl to zas takový problém a tak jsme si naplánovali jihozápad USA na tři týdny. V plánu byly hlavně národní parky, road-trip v půjčeném autě s jedinými dvěma většími městy – Las Vegas a San Francisco.
Vzhledem ke znalosti americké kultury a stereotypů jen na základě filmů, knih a vyprávění od ostatních, již Ameriky znalejších, na místě bylo v ledasčem velké očekávání. Přece jen osobní zážitek a poznání USA na vlastní oči je něco jiného.
Co bych považoval za naše největší překvapení? Na mě osobně nejvíce zapůsobila jejich neuvěřitelná vstřícnost a ohleduplnost na silnicích (nakonec ale nejen tam). Něco, čeho se člověk-řidič na českých silnicích pravdu nedočká. Jede snad někdo opravdu pomalu, daleko pomaleji, nežli je povolená rychlost? Už vidím, jak se k němu chovají ostatní účastníci provozu, troubí, blikají a předjíždějí na plné čáře. V USA nic takového nezažijete. Sice se za vámi utvoří kolona aut, ale trpělivě jedou za vámi. A tak stačí zajet na jakékoli menší parkoviště, pustit je před sebe a znovu vyjet. Takovéto pouštění pomalejších je tu něco naprosto samozřejmého. Nedovedu si to příliš představit u nás. Navíc, pravidla tu neporušuje prakticky nikdo. A další věc, kterou by měli snad vzít v potaz i čeští zákonodárci je ta, že i přestože jsou USA obrovskou zemí a cesta jen přes jeden stát, to jsou mnohdy desítky hodin cesty po naprosto rovných dálnicích nezajímavou pouští, i tak je tu maximální rychlost cca 120 km/h (75mph). Nikdo nejede rychleji a i na mnoha naprosto přehledných místech je tu snížena na 100 km/h nebo ještě méně, ale všichni tyto limity dodržují. Táži se proto řečnickou otázku, proč se v naší maličké zemičce, ke se dá všude dostat za tak krátký čas, snaží rychlost zvyšovat ještě více?
Druhou věcí, která nás dosti zaskočila byla hygiena. Měli jsme zato, že úroveň čistoty bude v USA na daleko vyšší úrovni. Jenže ani nejvyspělejší země světa nevypadá z tohoto pohledu lépe, nežli některé země východní Evropy a podobně. Zkrátka to na mě působilo, jakože si Američani myslí, že za nimi neustále chodí jakýsi neviditelný sluha a ten za ně všechno uklidí, posbírá co za nimi upadne, utře cokoli kde rozlijí, atd. Jenže tomu tak vždy nebývá a tak to dle toho vypadá. Ostatně podobně se chovají i na západě Evropy a přijde jim to zcela normální. Speciální kapitolu by v tématu hygieny a čistoty mohly tvořit motely. Cena za jednu noc je tu třeba 70 dolarů, ale člověk si v nich mnohdy připadá jako ve vybydlené garáži, naprosto špinavé a zanedbané, kde se roky neuklízelo asi prostě proto, že se do nich i sama obsluha motelu již bojí vstoupit. Ve sprše si nejste jisti, zdali vám škvírou ve zdi nekouká soused, v postel nemáte důvěru, zdali se do rána nerozpadne, o všech nefungujících elektro spotřebičích na pokoji ani nemluvě. Nikdy více!
Bezdomovci byli pro nás také poměrně zajímavým poznáním. V takovém San Franciscu jich bylo opravdu hodně. To jsme věru nečekali. Jezdili typicky s naprosto přeplněnými nákupními vozíky, které v sobě ukrývaly jakési tajemství. Až později jsme se dovtípili, že v tom pravděpodobně mají sebrané různé vyhozené věci, na které je typicky nízká záloha. Lahve, plechovky, kanystry a různé další obaly, které líní Američané nevracejí zpět do obchodů, ale záloha třeba 5 centů na ně je. Dá se tedy říct, že tu bezdomovci fungují jako jakýsi druh recyklace. Obyčejný Američan do obchodu zpět s obaly opravdu nepůjde. Na druhou stranu tu bezdomovce a vůbec ty chudší Američany člověk potká v McDonaldu, protože je to zkrátka to nejlevnější jídlo, jaké ve městě sežene. Dalším typickým rozdílem mezi českými a americkými bezdomovci bylo oblečení. V USA totiž i ten největší chudák chodí ve značkovém, protože i to se tu zkrátka ve velkém vyhazuje.
Kult aut a automobilismu tu funguje opravdu tak, jak člověk poznal z amerických filmů. Auto tu má prostě každý, chodit pěšky se tu nenosí. Autem vjedete prakticky všude, a to mnohde i v národních parcích, kde je vjezd zakázán také spíše výjimečně. Pro auta je tu přizpůsobeno vše. Hlavním zklamáním to bylo ve městech. Celá města připomínají džungli vytvořenou pro vaše plechové miláčky a nikoli pro vás. Já jakožto člověk odchovaný evropskými městy jsem si tu rozhodně velmi příjemně nepřipadal. Ani v centru jsem se necítil jako vítaný tvor, přejít ulici je mnohdy vskutku boj s trpělivostí – ostatně stejně jako tady v Mexiku. Ani v "údajně krásném" San Franciscu očividně radnice nedělá nic proti autům v centru a tak je tu sice propracovaný systém hromadné dopravy z celé spádové oblasti San Franciského zálivu, ale i tak je tato doprava tak drahá, že se stejně člověku vždy vyplatí vzít auto a do města dojet. Pokud neexistují na veřejnou dopravu dotace, kdo ji bude využívat, když je tu pro auta zařízeno vše a není problém kamkoli dojet, auto tam nechat, atd? Vybavily se mi přitom města jako Berlín nebo Kodaň – opravdu neskutečný to rozdíl v přístupu!
Dalším kultem jsou tu zcela bezpochyby peníze. Zvláště po Mexiku to pro nás bylo jistým způsobem zklamání. Zadarmo tu člověk nedostane vůbec nic a přežít tu může jen to, co může nějakým způsobem vydělat. Po mexických kulturních akcích, koncertech a výstavách zadarmo, to byl opravdu jiný svět. V podstatě jediné, co jsme objevili zadarmo byly v Las Vegas jejich "shows", neboli atrakce pro turisty a návštěvníky, které stejně nakonec jen lákaly do daného kasina utratit peníze. Aby nezůstalo jen u kritiky, nutno na prvním místě obdivovat jejich národní parky. Celý systém jejich organizace, ochrany, podmínek vstupu a služeb je v USA něco skutečně neuvěřitelného. Při vjezdu do parku obdržíte veškeré informace, podrobný leták se všemi službami, noviny s aktualitami a akcemi, co se zrovna v rámci parku dějí, kde se dá co najít, kde jsou záchody a kde restaurace, kde kemp a jak je zařízený. A samozřejmostí je, že všechny tyto služby naprosto perfektně fungují a člověk se na ně může stoprocentně spolehnout. Opět v porovnání s Mexikem (kde v tomto směru prakticky nic nefunguje) to byl zkrátka velmi příjemný skok. Ve větších parcích také fungují tzv. shuttle busy, které každého kdo zaplatil za vstup zadarmo odvezou kam potřebuje. Člověk si za všechny tyto služby platí právě zaplacením vstupného, ale udělá to velmi rád, když pak vidí, jak tyto parky vypadají. Někomu možná může přijít chození pouze po vyznačených cestách jako příliš striktní, na druhou stranu ale je nutné říci, že příroda je tu zachovalá tak, jako nikde. Zvířata tu jsou již na procházející turisty natolik zvyklá, že není problém se přiblížit k jelenovi nebo srně takříkajíc na dosah, medvěd člověku přeběhne přes cestu, a vůbec tu každý konečně musí mít pocit, že tu není pánem, ale spíše si připadá jako na návštěvě, kde je pouhým hostem.
Ostatně další věcí, co nás docela překvapila byla spousta zákazů a příkazů. Amerika jakožto země nejliberálnější pro nás byla spíše symbolem opačného přístupu, ale množství všelijakých nařízení nás zaskočilo. Nicméně je nutno přiznat, že fungují. Například cedule s nápisem "vyhazování odpadků z auta pod pokutou 1000 dolarů" opravdu funguje dokonale a pod hrozbou takovéto šíleně vysoké pokuty si nikdo nic vyhodit nedovolí. Okolí všech silnic tu vypadá naprosto čistě, což bylo pro nás velmi příjemné překvapení – obzvláště po mexických silnicích, jejichž okolí spíše připomíná nekončící skládku. No, ani v Čechách se ale v tomto nemáme čím chlubit…
Epidemie obezity je také jedním z často medializovaných aspektů USA a tak nás to zas tolik nepřekvapilo. Spíše jsme zcela nepochopili jejich přístup k tomuto problému, neb zkrátka všechna jejich obyčejná jídla jsou neskutečně tučná. O McDonaldu ani nemluvě, ale i další pochutiny od obyčejné zmrzliny na ulici až po krabicové mléko obsahují takové množství tuku, že se člověk po snědení cítí zcela plně, často se mu z toho zvedá žaludek, protože na to není prostě zvyklý. Dělat s tím ale něco je velmi obtížné, protože zdravé jídlo (sežene se pouze v lepší restauraci) – například obyčejný zeleninový salát s pečivem – tu stojí minimálně třikrát tolik, co hamburger ve fast foodu. Pak se není co divit, když to s obezitou vypadá jak to vypadá. V Čechách také člověk nevidí tolik obézních bezdomovců jako v USA, jenže oni prostě na nic zdravějšího nemají! Je to absurdní…
Venkovské oblasti a jejich očividná chudoba je také kapitola sama pro sebe. Lze samozřejmě namítat, že i v ČR je obrovský rozdíl mezi životní úrovní na venkově a v Praze, tady ale byl tento rozdíl ještě daleko větší. Stačilo pouze projíždět tou krajinou plnou polorozpadlých osad a zchudlých farem a člověku bylo jasné, že život se tu s nikým nemazlí. Cestou jsme viděli i několik vesnic a městeček (tzv. ghost towns), které byly zcela opuštěné a život v nich utichl po odeznění zlaté horečky nebo jiných stimulátorů. Zde je všechno zkrátka jen o penězích, v Čechách si nedovedu nic podobného představit.
Zato Californie samotná nás svým způsobem zklamala. Ač jsme projeli pouze 4 státy (Californie, Nevada, Arizona, Utah), tak se nám zdála jako "nejslabší". Sice parky jako Yosemite, nebo Sequoia byly nádherné, ale jinak služby byly spíše na horší úrovni než jinde, silnice více rozmlácené, značení na nich zanedbanější a mnohdy matoucí. A to platilo i o úrovni služeb v národních parcích. I zde to na nás působilo, jakoby tu měli na všechno méně peněz, sociální zařízení v horším stavu, občas netekoucí voda… Ostatně ve zprávách probleskují novinky o nedostatku financí právě v tomto státě v důsledku krize, že by to bylo opravdu tím? Jediné pozitivum bylo, že na rozdíl od ostatních států, tu ke každému jídlu dávají zdarma sklenici vody 🙂
Překvapením také bylo, kolik tu člověk potká Indů, anebo jejich potomků. Ač by se dalo čekat, že tu bude minimálně stejně Číňanů, a dalších, tak tomu tak nebylo, a Indy člověk potkal doslova všude. Nejen jako turisty v národních parcích, ale v 90% motelů za recepčním stolkem seděl Ind, na mnoha benzínkách také.
Mě osobně také překvapilo, kolik evropské hudby jsem slyšel z amerických rádií. Měl jsem za to, že je Amerika v tomto směru země sama pro sebe a jiné hudební vlivy tu nemají až takový vliv (nicméně "Devil went down to Georgia" hrané naživo v jednom baru v Las Vegas bylo naprosto nezapomenutelné!).
Psát by se dalo o mnoha dalších zajímavostech, ale myslím, že to nejzajímavější již napsáno bylo. Země je to rozhodně pozoruhodná, ale osobně si příliš nedovedu představit v ní žít natrvalo. Jako výlet to bylo ovšem skvělé, parky obzvláště – nelze než vřele doporučit.