O kvalitě diskuzí pod některými příspěvky se asi nemá příliš cenu bavit, ostatně je to problém celého internetu. Některé jsou zcela mimo, mnohdy až vulgární. K těm není bohužel vůbec co dodat. Nu ale s těmi, co se snaží autorovi naznačit, že je se svými názory zcela mimo, by se mělo přinejmenším diskutovat.
Uznávám, že občas mému vyjadřovacímu stylu chybí onen jazyk, který by dodal myšlence tu pravou průbojnost, přesvědčivost, anebo onu slovesnou grácii, která by dodala článku onen "šmrnc". Občas ale něco jen naznačím a je na čtenáři ať si domyslí zbytek.
Jedná se mi o reakci na můj příspěvek "Dějinné repete – aneb kam míří USA?" z 11.8.2008 a reakci od LOJRa. Píše, že je "srovnání dnešních USA se středověkým Španělskem naprosto mimo mísu". Jak správně píše, jde o srovnání podobnosti, a nikoli identitu a já si stojím za tím, že na tom něco je. Hlavní myšlenka je uvedena v daném článku, tudíž ji zde nechci znovu opakovat. A jakoby se v podstatě podobná úvaha objevila i v Respektu č.6 z roku 2009 na straně 32: "Američané se budou muset naučit zase vyrábět a vyvážet, růst americké ekonomiky nemůže být napříště poháněn pouze vysokou domácí spotřebou."
Druhá reakce, která si zaslouží mojí reakci je pod příspěvkem ze dne 19.1.2009 a opět od LOJRa. Napsal jsem, že naše prohnilá a zkažená civilizace si tento pád (současnou hospodářskou krizi) přivodila sama svojí nezodpovědnou hamižností. Zatímco LOJR oponuje, že "Stokrát opakovaná lež se pravdou nestane." Také ovšem píše o "patologické nenávisti radikálního islámu k západním civilizačním hodnotám." Na tom se víceméně shodneme, ovšem nutno dodat, že jen k některým západním hodnotám, kdežto jiné rádi přebírají. K těm opovrhovaným patří právě ona zmíněná zkaženost a vyprázdněnost euroamerické civilizace s onou hrabivostí na prvním místě, o které LOJR tvrdí, že nezpůsobila současnou krizi. Ovšem opět v Respektu 06/2009 – str 33: "Všichni chtěli totéž: s malým rizikem vydělat co nejvíc. Příliš mnoho lidí, kteří měli tušit, že něco není v pořádku, si lhalo do kapsy." Ostatně stejné pozadí krize uvádí i mnoho jiných, kupříkladu Tomáš Sedláček v nejedné své eseji či rozhovoru.