Reklama
 
Blog | Petr Zasche

Konečně radiace v Podolí

Že by snad známka toho, že se konečně věci ubírají správným směrem?

Trochu provokativní název, já vím. Nicméně stejně se tomu neubráním ale mám pocit, že nález radioaktivity na dětském hřišti v Podolí nám může být ledasčím užitečný a mediální obrázek nám také sám o sobě něco říká. A o tom, že by novináři zrovna teď neměli o čem jiném psát také nelze mluvit. Díky za to.

Proč píši, že je nám tento nález snad i něčím k užitku je fakt, že se konečně snad začne trochu realističtěji bavit o radioaktivitě, jejím nebezpečí a rizicích. Nebude se celé téma jen a jen bagatelizovat tak, jak to ukazuje například již roky Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB). Ten již totiž roky stále dokola omýlá to samé, nepřichází s ničím novým a jakékoli nebezpečí vlastně vždy shodí ze stolu, útočí na panikáře a pevně stojí na jedné straně. Inu není divu, projaderná lobby je v Česku více nežli mocná a že má vliv i na SÚJB, o tom nemůže být pochyb. Ostatně kdyby se na území ČR nenacházelo jediné jaderné zařízení, asi by se tamější páni inženýři museli poohlédnout po jiné práci…

Bagatelizace jakéhokoli nebezpečí z radiace nám právě ukázala svoji stinnou stránku. Ukolébáni neustálými vyjádřeními SÚJB jsme zcela otupěli a většina lidí si asi myslí, že se k radiaci žádným způsobem nemůže dostat, natož jí být ohrožena. Jak je ale vidět, neznámé a hlavně nenápadné a nebezpečné radioaktivní materiály mohou čekat na místech zcela nečekaných a člověk se bojí domyslet, kolik desítek hodin si na daném místě třeba hráli malé děti ze sousedství nežli byl nález oznámen. Ostatně o tom, jak dlouho tam zvýšená radioaktivita je, zatím SÚJB skandálně mlčí, vydávajíce pouze chlácholivá vyjádření o tom, že vlastně o nic nešlo.

Reklama

Fascinace jadernou energetikou je v ČR opravdu zajímavá a určitě by stála za podrobnou sociologickou studii. Zatímco na jih a západ od nás se od jádra opouští, průzkumy veřejného mínění u nás stále ukazují nesmyslně velkou podporu jádru. Inu jak je vidět, ta mediální masáž, která byla po dlouhá desetiletí zcela jasně projaderná, plodí své ovoce.

Druhou světlou stránkou věci je něco, co asi náš pan hradní viděl nerad, ale já bych se nebál to nazvat občanskou odpovědností a angažovaností. Přece jen nenechat to být a jen tak neodejít, změřit to znovu a nahlásit nález je známka toho, že přece jen ne všem je jedno co se děje kolem. Veřejná prostranství, parky i dětská hřiště jsou tu pro všechny, a tedy i potenciálně nebezpečná všem.

Bude jistě zajímavé sledovat, zdali se po tomto nálezu nějak změní (snad ne ani postoj veřejnosti k jaderné bezpečnosti) ostražitost lidí k tomuto. Zdali si více lidí pořídí „hodiny s dozimetrem“ jako onen nálezce, nebo alespoň bude veřejnost více vyžadovat záruky na doposud stojící jaderná zařízení. A to nejen na dobu současnou, ale i na ten radioaktivní materiál, který tu po naší generaci zůstane ty desítky tisíc let.