Pro laiky se to může jevit jako naprosto marginální záležitost, ale pro astronomii je to velký úspěch. Zrekapitulujme si tedy, co se v ten den stalo. V brzkých ranních hodinách v pondělí 6.10. zachytili v Arizonském Tusconu v rámci jejich "Catalina Sky Survey" pohybující se objekt (dnes označený 2008 TC3). Tou dobou byl velmi slaboučký (19. magnitudy) a během zbytku noci se pohnul jen velmi nepatrně. Přes následující den se nepodařilo pořídit žádné další měření a proto byla jeho trajektorie velmi nepřesná. Ukazovala, že by se mělo jednat pravděpodobně o velmi malý objekt, který se s pravděpodobností cca 90% srazí se Zemí někdy ráno v úterý 7.10. a pronikne do atmosféry snad na severní polokouli.
Předpovídáním takovýchto "nebeských setkání" a sledováním potenciálně nebezpečných cílů se věnuje po světe několik různých skupin, nicméně to bylo poprvé, co byla pravděpodobnost srážky vyčíslena na takto vysokou hodnotu. Vysoká ovšem zůstávala i nejistota přesné polohy, času, i velikosti objektu. Musíme si totiž uvědomit, že v tu dobu bylo k dispozici pouze 15 měření polohy tohoto tělesa na obloze, navíc s velmi kratičkým pohybem mezi hvězdami, tudíž následná extrapolace dráhy byla velmi nepřesná. Celý den se mohlo pouze spekulovat, kudy objekt poletí, zdali nebude vidět i z Evropy, případně jak moc. Odhady velikosti hovořily maximálně o jednotkách metrů, tudíž by nezpůsobil žádné škody ani neohrozil obyvatele, ovšem způsobil by nádhernou podívanou pro jakéhokoli pozorovatele v okruhu mnoha desítek (až set) kilometrů a zazářit by mohl stejně intenzivně jako Slunce (ovšem v 5 hodin ráno!).
Jakmile to bylo možné, zaměřili se astronomové (hlavně ti evropští) na další pozorování a zpřesnění trajektorie. Ukázalo se, že objekt vstoupí do zemské atmosféry nad územím Sůdánu v 2:45:55 UT pod úhlem 19 stupňů rychlostí cca 13 kilometrů za sekundu. Když již byla tato dráha potvrzena, vydal NASA tiskovou zprávu, že k takovémuto jevu dojde, zároveň ovšem s poznámkou, že se není čeho obávat, žádné fragmenty pravděpodobně na povrch nedopadnou (při průletu atmosférou se rozpadnou a shoří) a také že kameny podobné velikosti se sráží se Zemí každých několik měsíců.
Tato tisková zpráva také nezapomněla zmínit, že se jedná o první podobný případ tělesa, které se podařilo s předstihem detekovat, spočíst dráhu a místo i čas dopadu s předstihem. Navíc s předstihem takovým, že by bylo možné v případě ohrožení i kontaktovat tamnější obyvatelstvo. Co by se stalo potom, jak by se tato informace šířila dále, či jakou paniku by vyvolala je ovšem již věc jiná. V minulosti se dařilo pouze zpětně identifikovat dráhu letu meteoru dle pozorování z různých stanovišť a na základě těchto dat určit místo dopadu, kam se vydávaly expedice za hledáním "kamenů z kosmu". Až nyní je tomu naopak a doufejme, že takovýchto případů bude přibývat.
A jak to nakonec dopadlo s objektem 2008 TC3 samotným? Nepodařilo se (zatím) vyhledat nikoho, kdo by v té době v dané oblasti byl a pořídil byť jediný snímek. Na družicovém meteorologickém snímku je vidět náznak tohoto tělesa a zatím jediné vizuální svědectví je to od pilota letadla KLM, který prolétával asi 750 mil od místa průniku objektu do atmosféry a údajně zahlédl podivný záblesk. Další nepřímý důkaz je ze speciálních infrazvukových detektorů umístěných v Keni, ze kterých bylo možno také nezávisle vypočítat parametry takovéhoto tělesa, které se shodují s ostatními nezávislými metodami. A jako zatím poslední důkaz američané vydali zprávu, že těleso bylo detekováno senzory i na dalších amerických družicích.
Samozřejmě nás ihned napadne, jak jsou astronomové připraveni na daleko větší asteroidy mířící na Zemi. Máme nějakou šanci? Lépe řečeno máme nějakou šanci objevit je v dostatečném předstihu, abychom mohli nějak zareagovat? Naštěstí se v tomto směru za posledních 20 let velmi změnilo. Po roce 1998 se začal prudce zvyšovat počet takto objevených těles, což je zásluha zejména několika nezávislých týmů, které se hledáním tzv. NEOs (Near Earth Objects) zabývají – například LINEAR, NEAT, anebo u nás například tým na observatoři Kleť. Obecně samozřejmě platí, že čím je objekt větší, tím je také větší pravděpodobnost jeho nalezení s předstihem, kdežto malá tělesa jako právě 2008 TC3 zaregistrujeme až těsně před nárazem. Ohledně jejich počtu v meziplanetárním prostoru ovšem nepanuje shoda. Existují odhady, že blízkozemních těles větších nežli 140 metrů je až 100 tisíc, zatímco nyní jich známe pouze cca 5500. Nutno také poznamenat, že Tunguzský meteorit, jehož rozměr se odhaduje na 50-80 metrů, způsobil explozi uvolněné energie ekvivalentní 180 Hirošimským bombám a zničil les o rozloze 2000 kilometrů čtverečních.
Pokud vás zajímá, jaká další srážka se možná očekává, provozuje NASA speciální stránku http://neo.jpl.nasa.gov/risk/ kde najdete potenciálně nebezpečné objekty, u nichž je napsaná pravděpodobnost srážky (dráha ještě není stoprocentně jistá). Například nejnebezpečněji se nyní jeví objekt s označením 2007 VK184, který nás bude ohrožovat v roce 2048. Buďme si ovšem jistí, že do té doby se objeví spousta dalších kandidátů!