Nejsem sice žádný ekonom, ba ani nemám žádné ekonomické vzdělání, ovšem pár základních věcí je člověku jasných již jaksi bez hlubšího přemýšlení a ledasco mu do hlavy vtloukali již na základní škole.
Právě jednou z těchto věcí bylo již před 15 nebo 20 lety v hodinách dějepisu následující: Po objevení Nového světa mělo na tomto kontinentě obrovský vliv Španělské království, disponovalo obrovským dobytým územím, lodě pod španělskou vlajkou křižovaly Atlantik z východu na západ a naopak a s tím samozřejmě byl spojen i obrovský potenciál hospodářského růstu. Zlata se sice v Americe nenašlo tolik, kolik by si královská rodina představovala, ale i tak začalo Španělsko rychle bohatnout a těžit ze svého vlivu na nových územích.
Ovšem naprosto nešťastnou hospodářskou politikou nedovedlo svých možností dlouhodobě využít a namísto toho, aby bohatství přerozdělilo mezi obyvatelstvo svého království, všechno takříkajíc "rozfofrovalo". Španělsko nepodporovalo svůj vlastní místní průmysl, raději si vše nechávalo draze vyrábět a dovážet ze zahraničí, královská rodina se topila v luxusu a vedla zbytečné a drahé výbojné války. Ovšem nepodporování vlastní výroby se samozřejmě musí každému státu dříve nebo později šeredně vymstít a totéž se stalo ve Španělsku během následujících staletí. A tak namísto světové velmoci máme již sto let po objevení Ameriky upadající stát na pokraji Evropy.
Pokud se na současné Spojené státy americké budeme dívat stejnou optikou, vidíme mnoho podobností. Proč si současní přední američtí činitelé stále namlouvají, že jejich země sice ztrácí dech, ale je to jen krátkodobý trend, a dříve nebo později se opět USA promění v tu zemi, ke které všechny ostatní vzhlížejí, jejíž hospodářský růst bude neochvějný a bude okolo sebe ukazovat svoji pravou tvář? Proč se musí některé očividné chyby stále dokola opakovat, ale není vlastně vůle s nimi něco dělat? Ledaskomu může připadat právě nedávný Bushův plán dobytí Afghánistánu a Iráku podobně nesmyslný jako drahé dobyvačné války Karla V. v 16.století.
I přestože každý Američan ví, kolik výrobků každodenní potřeby se vyrábí v Číně pod vlajkami amerických firem, a zároveň neklidně sleduje její hospodářský růst, není to nic platné! Ač je americká nezaměstnanost na rekordní úrovni, stále se ještě nevyplatí firmám opět přesunout zpět své továrny. Ekonomičtí imigranti z chudých zemí by třeba i na půdě USA pracovali rádi za mizerný plat, ale těch se Amerika tuze bojí!
Inu těžká situace. A přece každý již dneska ví, že výroba v Číně není jen o těch botách a pokémonech. Dneska se nedá vyhnout tomu, že s manuální výrobou jde ruku v ruce i budování patřičného zázemí, infrastruktury, přidávají se řídící a administrativní funkce, takže je naivní představa, že doma v USA v pohodlí svého domu bude poctivě pracovat chytrý Američan u svého počítače a prodávat výrobky svého umu mentálního a za oceánem budou dřít miliony Číňanů v továrnách a americké HDP bude stále větší nežli to čínské! Je mi jasné, že na celém výrobním procesu vydělávají i další složky – přepravci, technici, distributoři, atd. Ale je možné, že jejich přínos americké ekonomice bude takový, aby všichni dohromady zabránili úpadku podobnému, jako nastal ve Španělsku? Já si to nemyslím.