Komentáře: Ubývá ducha

Od: LMČ

LMČ — Mon, 20 Jun 2011 12:20:06 +0000

Je to naprd
taky si myslím.
Já to srovnávám sama se sebou, když jsem objevila, že existují i jiná města, než Praha, a že v těch jiných městech se s vámi ještě prodavačky baví, aj lidi na ulici..
Že se všechno dá domluvit, a že nemusíte být sám, ani když v tom městě nikoho neznáte…
V lidech to vzbuzuje vztek a jsou vystresovaní, protože předem očekávají, že se s nimi nikdo bavit nebude. Nechtěla bych, aby moje děti vyrůstaly jen ve velkém městě.

Od: JakubP

JakubP — Sun, 12 Jun 2011 19:58:43 +0000

ano, ano
na totéž téma jsem tu psal něco před…dvěma lety, skoro přesně. Humanité versus techné, prastarý spor. Nadějí budiž, že i mezi tou vší technikou pořád žijí lidé a občas ta lidskost zvítězí nad tupým dodržováním robotických pravidel.
Najednou je to všechno, zřejmé a čím dále zřejmější – technika zkrátka není tím nejvyšším, největším, nejúžasnějším, co dokáže lidstvo vytvořit, neřkuli co vůbec existuje pod Sluncem. Čím více lidí si to začne uvědomovat, tím lépe, a že si to čím dál více lidí bude uvědomovat, to je už nyní jasné, nelze to jinak. Takže změna paradigmatu je nevyhnutelná…

Od: asf

asf — Fri, 10 Jun 2011 12:30:28 +0000

Nevím, zda
ubývá ducha nebo duše nebo něčeho duchovního, ale vím, že je fakt, že jak na nás okolí klade čím dál vyšší nároky v nových činnostech, tak se zároveň vypracovávají postupy, které nové činnosti zjednodušují. Procesní schémata. Manuály. Vzorce. Jde to v ruku v ruce a je to tak správně. Kam nedohlédneme, na to se ptáte v otázce, kam to povede. V takovém zamyšlení je dobré opustit rovinu generalizací a obecnosti a soustředit se na jednotlivce. Co to udělá se mnou. Co s kamarádem Jindrou. Maminkou. Šéfem. Mně přijde, že nic. Zkrátka mimo pár floskulí s pokladní uslyšíme pár pípnutí automatické pokladny. Když něco budeme hledat, spolehneme se někdy sami na sebe a displej telefonu, ale někdy budeme líní a radši se zeptáme. To jsou jen nuance. Zrovna včera jsem jel vláčkem v kupé plném jedenáctiletých kluků (jeli se školou do divadla). Přinutili mě přemýšlet v rámci Vaší úvahy. Všichni měli v rukou knihy! a mobilní telefony. Podle BT zjišťovali, kde jsou jejich spolužáci. Hráli hry a četli si Paolliniho. Bavili se v technických termínech. Ale pořád to byli malí kluci a já viděl, že mezi mnou (v jejich letech) a jimi – není žádný rozdíl. Jen zkrátka ví víc věcí a jsou sebevědomější.